Pro založení hradu si templáři vybrali skalnatý ostroh vybíhající do hlubokého údolí řeky Jihlavy. Ostroh je ze dvou stran obtékaný meandrem řeky, ze třetí strany je oddělen roklí, ve které protéká potok. Jediný přístup tak byl z jihu od obce Jamolice, který byl ztížen řadou postupně budovaných opevnění.
Nejstarší jádro hradu z konce 13. stol. (před 1298) bylo vybudováno na samém temeni ostrohu nad údolím řeky. Má tvar uzavřeného nepravidelného pětiúhelníka velikosti cca 40x30m se zaoblenými nárožími. K přístupové cestě bylo jádro obrácené tupým břitem. Obvodové stěny byly tloušťky cca 2,2m a výšky cca 12m. Jádro bylo celé zastavěno až snad na dva malé dvorky, které sloužily i k osvětlení vnitřních prostor. V obvodovém zdivu jádra tak téměř nebyly žádné otvory. Hrad pravděpodobně neměl věž a dal by se tak přiřadit k typu hradu s plášťovou zdí. Jádro muselo na počátku působit kompaktním a nedobytným dojmem. Jediný vstup do jádra byl ze severní strany. Dodnes se zachovala část otvoru i s kapsami pro dřevěnou závorou posuvnou do zdiva. Návštěvník přicházející do hradu tak musel prakticky téměř celý hrad obejít, přičemž byl stále pod dohledem obránců hradu. Vzhledem k množství sutin je jádro poměrně nečitelné. Vlastní zástavba jádra vznikala zřejmě postupně a byla časem upravována. Vnitřní prostory byly převážně plochostropé, ale část byla i zaklenutá, o čemž svědčí několik nalezených klenebních žeber a drážky ve zdivu. Mnohé místnosti byly poměrně malé, některé nedosahovaly ani velikosti 2x2m.
Zajímavým prvkem je studna (nebo cisterna) nacházející se v jádru přímo u vstupu. Je tesaná ve skále a dnes má hloubku 7,5m. Dle pověstí se mělo jednat o studnu o hloubce 500 loktů s tajnou únikovou chodbou, a prostory skrývající bohatství templářů. Zcela byla studna zasypána z bezpečnostních důvodů správou velkostatku v roce 1883, kdy měla údajně ještě 14 metrů hloubky. Do současné hloubky byla vyčištěna nadšenci kolem roku 2000. Zda se jedná skutečně o studnu nebo jen o cisternu na sběr dešťových vod, nelze nyní s určitosti říci. Bez zajímavosti není, že byla vybudována na nejvyšším místě hradu.
Kolem nejstaršího jádra obíhala po celém obvodu další okružní hradba. Do jaké míry patřila k původní zástavbě z konce 13. století se nedá nyní zjistit. Meziprostor mezi obvodovou hradbou a jádrem byl postupně zastavován dalšími budovami.
Nejzachovalejší budova se nachází na severní straně. Dosud je zachována na výšku tří podlaží, které dělily dřevěné trámové stropy. Budova nebyla dále členěna zděnými příčkami a tvořila jeden rozsáhlý trakt, pokud příčky nebyly dřevěné. Vnitřní prostory byla přisvětlovány úzkými štěrbinovitými okénky. Interiér budovy je z větší části zasypán sutí. Později byl podélně přistavěn ještě novější užší trakt z něhož se zachovala mimo jiné i valená klenba přístupové chodby z nádvoří. Tento užší dvorní trakt je však zcela zaplněn sutí. Vzhledem k malé možnosti přisvětlení je možné se domnívat, že budova měla spíše hospodářský charakter (např. konírny) nebo jinou pomocnou funkci.
Z boční strany k této budově přiléhala další budova naproti vstupu do jádra hradu, která se však dochovala jen ve formě terénních valů a je opět zcela zasypána.
Další budova se nacházela na jižní straně. Dosud se zachovala nádvorní stěna do výšky dvou podlaží. Nad současným terénem obsahuje 3 okenní otvory s lomenými záklenky a vně široce rozevřenými špaletami. Vzhledem ke způsobu zdění byl uvnitř budovy obezděn srub – nacházela se zde místnost vyložená dřevem. Tato část budovy je starší a později byla zvýšena o patro a dále rozšířena. Dle pozůstatků se v patře nacházel rozsáhlý sál přisvětlovaný nejméně 4 velkými okny na výšku dvou podlaží. Kamenná konzola v protilehlé stěně je vysvětlována jako pozůstatky krbu u místěného v rohu sálu. Budova byla jistě obytná, zřejmě luxusním palácem. Nástavba patra je zřejmě z 15. století. O mladší fázi výstavby svědčí i větší použití cihel. Ze západní strany na tento palác navazovala průchozí brána, která byla vklíněna mezi zmiňovaný palác a další, asi hospodářskou budovu, která sousedila z věží. Z věže se zachovala jen malá část nadzemního zdiva, sousední budova je zcela zbořena a zasypána.
Mezi působivé prvky hradu patří pilířová brána, která se zachovala prakticky neporušená v celé výšce. Dendrochronologickým průzkumem dřevěných trámů lešení bylo zjištěno, že byla postavena kolem roku 1450. Jedná se o mohutný pilíř tloušťky 2,5m, který byl vzepřen mezi hradbu jádra hradu a nedochovanou budovu vedle brány, do které byla částečně zasekána. Klenutý průjezd má nyní jen výšku cca 1,7m – zbývající část je zasypána.
Další zástavba stála mezi jižním a severním palácem podél hradby na západní straně. Měla zřejmě charakter krytého koridoru mezi jižní a severní budovou. Že se mohlo jednat z části o dřevohlinitou zástavbu dosvědčuje i velké množství přepálené mazanice, která se zde nachází.
Kolem okružní hradby a budov okolo jádra obíhal ještě další okruh parkánové hradby. Ten se zachoval především v blízkosti vstupní věže a na západní straně. Před boční stěnou severní budovy byla tato hradba ještě zesílena, a vytvářela zde masivní pilíř podpírající můstek ze severní budovy.
Pro maximální ztížení přístupu byl hradní vrch oddělen mohutným hlubokým příkopem až 25m hlubokým. Přes něj vedl do hradu dřevěný most, ústící do brány vedle jižního paláce.
Jako reakce na možné dělostřelecké ohrožení hradu z výše položeného vrchu vedle přístupové cesty k hradu, bylo vybudování mohutné štítové zdi. Ta pochází pravděpodobně z doby kolem roku 1470. Stěna je 5m široká, 70m dlouhá a cca 11m vysoká. Dodnes se zachovala téměř neporušená a působí opravdu mohutným dojmem. Na nejvyšším místě jsou pozůstatky strážnice. Stěna nebyla nikdy zcela dokončena o čemž svědčí zubovité zakončení v místě proluky proti vstupní bráně. Zde měla stát další věž, která však již nebyla nikdy realizována. Před touto mohutnou stěnou byl další menší příkop o šířce cca 9m a hloubce cca 5,5m, který byl překlenut dalším dřevěným mostem.
Na štítovou hradbu na nejnižším místě téměř kolmo navazovala na východní straně další, již tenčí hradba, na kterou navazovala dle terénních pozůstatků bašta nebo obdobná budova. V místě sevření hradeb se pak nacházely další budovy. Vzhledem k dobré dostupnosti byly tyto budovy rozebrány na stavební materiál.
Před příkopem před štítovou stěnou se nachází nízký pahorek na jehož vrcholu se nachází terénní pozůstatky pravděpodobně předsunuté bašty. Pahorek je oddělen od navazující šíje mohutným příkopem tesaným ve skále o šířce 20m a hloubce přes 10m.
Terénní stopy po drobné zástavbě je možné sledovat ještě dále až na okraj lesa směrem k obci Jamolice. Přibližně v polovině cesty na okraj lesa se nachází příčně přes šíji kopce přibližně dvoumetrový val opatřený mělkým příkopem. Zde v těchto místech se měla nacházet zaniklá obec náležející k hradu, a tvořící jeho zázemí.
Vzhledem k absenci archeologických průzkumů a silné vrstvě zásypů je současné poznání hradu omezené a vychází především z terénních nerovností a dochovaným reliktů nadzemního zdiva. O tom, že hrad byl poměrně luxusně vybaven dodnes svědčí plasticky zdobené úlomky keramických podlahových dlaždic, úlomky kachlí bohatě zdobených kachlových kamen, zlomky keramických kružeb, klenebních žeber a ostění. Hrad měl již prejzové střechy a byly použity i keramické tvarovky.